Koupit auto za sovětské éry bylo nemyslitelné. Jak probíhala věc, která je dnes naprostou samozřejmostí?

Uplynulo čtvrt století od chvíle, kdy se auta stala pro obyvatele Ruska dostupným a běžně prodávaným zbožím. Málokdo si ale dnes pamatuje, jak se za dob Sovětského svazu dala pořídit. Nešlo o proces jednoduchý a lehký, právě naopak.

Přidejte svůj názor 2 komentáře

Koupě auta připomínala frontu na banány

Za auto byli tehdy lidé ochotni k čemukoliv a odhalovali při tom ty nejtajemnější stránky lidské duše. Způsobů nabytí auta v poválečném Sovětském svazu bylo mnoho a o některých panuje už jen matné povědomí. Ruský server Avtovzgljad připomíná ty hlavní.

Země vždy pamatovala na své hrdiny: někdy je trestala, jindy odměňovala, a to i auty. Nejvyvolenějším darovali auto generální tajemníci zcela bez placení. Váleční veteráni a nositelé řádů měli povoleno si jednou za život koupit auto bez čekání ve frontě. Jedno auto bylo přitom víc než dost, a tak byli všichni spokojeni.

Všichni ostatní ale museli na auto čekat. V průměru sedm až osm let. Do fronty čekatelů se člověk nedostal jen tak - musel čekat v nějakém podniku a střádat. Za "žigulíka" bylo nutné zaplatit asi 8000 rublů, ale i při výplatě 100 až 150 rublů měsíčně se peníze u sovětských lidí našly.

Jednak nebylo za co utrácet, jednak z rodinného rozpočtu ve výši 200-300 rublů se dala každý měsíc stovka odložit, a tak se za sedm let naspořila potřebná suma. Kdo nenastřádal, ten si obvykle vypůjčil u všech svých příbuzných a známých, až měl potřebnou částku pohromadě.

Sám proces koupě vozu byl krajně ponižující. Po mnohaletém čekání bylo nutné ještě vystát frontu v prodejně automobilů, kterých bylo jen pár. I ve městech jako je Moskva či Petrohrad (dříve Leningrad) byl jen jeden "autosalon". Žádná auta v něm ale nebyla.

Kupující dostal stvrzenku, se kterou šel do zvláštní spořitelny, kde zase vystál frontu. Pak se vrátil do prodejny, kde vystál další frontu, aby dostal poukaz. S ním odjel do skladu, kde vyčkal příjezdu kamionu s automobily. Nakonec dostal to, co bylo. A to měl ještě štěstí.

Čekání na auto se mohlo výrazně protáhnout kvůli spoluobčanům, kteří se naprosto nepochopitelně náhle objevili v pořadníku. Koupit si místo ve frontě bylo prakticky nemožné, peníze nikdo nepotřeboval.

Ale bylo snadné protlačit své jméno do pořadníku přes známé či vyšší stranické funkcionáře. Žádné elektronické pořadí s čísly neexistovalo a prakticky nebylo možné odhalit, zda se člověk ve frontě posouvá podle pravidel.

Za auty se často jezdilo do bratrských republik. Například do Gruzie, odjakživa považované za vlast sovětského banditismu a zlodějny. Tam se našlo dost spekulantů ochotných prodat auto za cenu čtyřikrát nebo pětkrát vyšší, než žádal stát. Pro spoustu lidí to ale byla jediná přijatelná možnost.

Vstupte do diskuze (2)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

S Británií to vypadá zle. Čelí nejdelšímu pádu životní úrovně za více než…

24.11.2017 07:38 Londýn - Analýza britského výzkumného střediska Resolution Foundation dospěla k závažným závěrům.…

Rána pro polské obchody? Vláda chce postupně zakázat nedělní prodej

24.11.2017 07:20 Varšava - Polska vláda chce do roku 2020 zrušit nedělní prodej, aby zaměstnanci měli více času na…

Na černé listině daňových rájů EU se může objevit i Turecko

23.11.2017 17:57 Brusel - Evropská unie zvažuje, zda na černou listinu daňových rájů zařadí i Turecko. Rozhodnutí by…

Růst HDP Německa zrychlil na 0,8 procenta. Daří se hlavně exportu

23.11.2017 13:16 Aktualizováno Berlín - Německá ekonomika v letošním třetím čtvrtletí zrychlila na 0,8 procenta z 0,6 procenta ve…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Byznysu

reklama
reklama