Koupit auto za sovětské éry bylo nemyslitelné. Jak probíhala věc, která je dnes naprostou samozřejmostí?

Uplynulo čtvrt století od chvíle, kdy se auta stala pro obyvatele Ruska dostupným a běžně prodávaným zbožím. Málokdo si ale dnes pamatuje, jak se za dob Sovětského svazu dala pořídit. Nešlo o proces jednoduchý a lehký, právě naopak.

Přidejte svůj názor 2 komentáře

Koupě auta připomínala frontu na banány

Za auto byli tehdy lidé ochotni k čemukoliv a odhalovali při tom ty nejtajemnější stránky lidské duše. Způsobů nabytí auta v poválečném Sovětském svazu bylo mnoho a o některých panuje už jen matné povědomí. Ruský server Avtovzgljad připomíná ty hlavní.

Země vždy pamatovala na své hrdiny: někdy je trestala, jindy odměňovala, a to i auty. Nejvyvolenějším darovali auto generální tajemníci zcela bez placení. Váleční veteráni a nositelé řádů měli povoleno si jednou za život koupit auto bez čekání ve frontě. Jedno auto bylo přitom víc než dost, a tak byli všichni spokojeni.

Všichni ostatní ale museli na auto čekat. V průměru sedm až osm let. Do fronty čekatelů se člověk nedostal jen tak - musel čekat v nějakém podniku a střádat. Za "žigulíka" bylo nutné zaplatit asi 8000 rublů, ale i při výplatě 100 až 150 rublů měsíčně se peníze u sovětských lidí našly.

Jednak nebylo za co utrácet, jednak z rodinného rozpočtu ve výši 200-300 rublů se dala každý měsíc stovka odložit, a tak se za sedm let naspořila potřebná suma. Kdo nenastřádal, ten si obvykle vypůjčil u všech svých příbuzných a známých, až měl potřebnou částku pohromadě.

Sám proces koupě vozu byl krajně ponižující. Po mnohaletém čekání bylo nutné ještě vystát frontu v prodejně automobilů, kterých bylo jen pár. I ve městech jako je Moskva či Petrohrad (dříve Leningrad) byl jen jeden "autosalon". Žádná auta v něm ale nebyla.

Kupující dostal stvrzenku, se kterou šel do zvláštní spořitelny, kde zase vystál frontu. Pak se vrátil do prodejny, kde vystál další frontu, aby dostal poukaz. S ním odjel do skladu, kde vyčkal příjezdu kamionu s automobily. Nakonec dostal to, co bylo. A to měl ještě štěstí.

Čekání na auto se mohlo výrazně protáhnout kvůli spoluobčanům, kteří se naprosto nepochopitelně náhle objevili v pořadníku. Koupit si místo ve frontě bylo prakticky nemožné, peníze nikdo nepotřeboval.

Ale bylo snadné protlačit své jméno do pořadníku přes známé či vyšší stranické funkcionáře. Žádné elektronické pořadí s čísly neexistovalo a prakticky nebylo možné odhalit, zda se člověk ve frontě posouvá podle pravidel.

Za auty se často jezdilo do bratrských republik. Například do Gruzie, odjakživa považované za vlast sovětského banditismu a zlodějny. Tam se našlo dost spekulantů ochotných prodat auto za cenu čtyřikrát nebo pětkrát vyšší, než žádal stát. Pro spoustu lidí to ale byla jediná přijatelná možnost.

Vstupte do diskuze (2)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Lotyšská ABLV Bank upadla v nemilost kvůli Severní Koreji. ECB zastavila…

19.02.2018 10:30 Brusel - Evropská centrální banka (ECB) dnes zastavila veškeré platby lotyšské banky ABLV Bank,…

Velký podfuk Daimleru? Při testech emisí v USA si zřejmě pomáhal softwarem

18.02.2018 16:16 Berlín - Naftové automobily z koncernu Daimler byly zřejmě vybaveny softwarem, který byl vyvinut…

Lotyšská policie zadržela guvernéra centrální banky

18.02.2018 13:01 Riga - Lotyšská protikorupční policie zadržela guvernéra centrální banky. Důvod zatím oficiálně…

Tento měsíc končí platnost papírové desetilibrovky, nahradí ji plast

18.02.2018 08:55 Londýn - Britové mají jen do konce tohoto měsíce možnost utratit svoji starou, papírovou bankovku v…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Byznysu

reklama
reklama